Dneska sem hned ráno běžela za Ethanem. Když sem přišla do Kotle, Ethan tam už sice byl ale já si ho nevšimla. Na stole bylo totiž asi pět velkých dortů. Pustila sem se do nich. Dva sem snědla a třetí sem si nechala na později, bylo mi totiž už blbě. Když sem si šla odpočinout do pokoje, tak sem tam našla ve skříních hrozně moc dobrýho jídla. Tak sem si řikala, že mě má tady ten nábytek asi moc rád, když mi dává tolik dobrýho jídla. Všecko sem si to vzala k sobě.
Šla sem potom ještě do Příčný ulice, protože sem neměla všecko nakoupený. Koupila sem si krásnej růžovej kufr a taky žábu ve zvěřinci. Myslim, že se k sobě hodíme, ale dost mi utíká. Párkrát sem potkala Ethana, ale tvářil se, že mě nevidí rád. Nevim proč. Byla s nim ňáká holka tak doufam, že nešel na tu zmrzlinu s ní.
Když sem se vrátila do Kotle, byl tam už jenom poslední dort. To mě fakt naštvalo. Pak za mnou přišel takovej vlasatej kluk, vypadal jak blbec. Prosil mě, jestli ho můžu vostříhat, že prej se napil ňákýho lektvaru na růst vlasů a ten lektvar byl v hrnku na stole. Tak sem se taky napila, abych byla krásnější. Ucítila sem tlak v podpaží, asi to nefunguje jenom na vlasy. No ale pak sme s tim klukem šli ke mně do pokoje abych ho vostříhala. Tak sem ho vostříhala uplně dohola, ale to se mu moc nelíbilo a utekl. Ani mi nepomoh zpátky do schodů.
Když sem si rovnala věci v kufru, najednou do mýho pokoje přišla ňáká cizí holka a tvářila se, že tam bydlí. Asi fakt bydlela, protože zjistila, že sem jí vzala všecko jídlo. Svedla sem to na svůj kufr, ale nevěřila mi. Tak sem jí vrátila to co sem nesnědla a za to že sem jí to pomohla najít mi nechala dva sendviče. Pak ale hledala ještě ňáký dopisy a lístek na vlak a to sem teda už neměla, to já nejim. Ale nakonec je měla její kámoška Avaline. Ulevilo se mi, už sem se bála, že sem to omylem snědla.
Když sem se vrátila do Kotle, málem sem si neměla kde sednout. Bylo tam několik lidí co sem neznala a byli pěkně hnusný. Nejen, že blbě vypadali, ještě blbějc se chovali, utahovali si z mojeho elegantního růžovýho pláště a mýho papírovýho párty kloboučku, až mě jeden z nich sundal kouzlem na zem. Co na tom, že mě svalil, já se valim pořád, ale myslela sem, že se mimo školu o prázdninách kouzlit nesmí. Po cestě do Příčný sem potkala ubrečenou a zakrvácenou Avaline a úplně bledýho vlasatýho Ethana. Vůbec sem netušila, co se děje, prej jí ale zbili ty pitomci u stolu. Navrhla sem jít do nemocnice, ale Avaline se moc nechtělo. Tak sem si jí hodila přes rameno a šli sme. V nemocnici nám řekli, že máme smůlu, páč je už moc pozdě a nikdo tam neni. Co to je sakra za nemocnici, když tam v noci nikdo neni?! Tak sem jí chtěla aspoň narvat toaleťák do rypáku, aby jí to furt tak neteklo, ale to se jí moc nelíbilo. Když sme dorazili zpátky do Kotle, našli sme si tajný místo, dali dohromady seznam jmen, který sme zaslechli a začali plánovat pomstu. To jim nedarujem.
Druhej den sem potkala Huga a všechno mu řekla. Poradil mi pár super plánů a přidal se k nám i Finn. V Kotli někdo nastražil několik pytlíků se svačinama. Málem sem neodolala a snědla to všechno, konec konců, co by mi mohlo udělat pár rohlíků, toustů, šunky... Ale Ethan řek, ať radši na nic nesahám, že by to mohla bejt past, jak ten lektvar na vlasy včera. Nemohla sem se na to dívat a tak sem si šla sníst dort, co mi zbyl. Když sem se vrátila, přišel k nám Hugo a spolu s Ethanem mě začali strašit tim, že bych měla míň jíst! Přijde mi, že jim tak akorát, abych neměla hlad. Myslim, že je to tak v pohodě a to sem jim taky jasně řekla! A prej že mám teda aspoň běhat kolem Kotle nebo co a dát si za to nějakou odměnu, prej třeba dortík za měsíc cvičení. To byl teda dobrej vtip, kdybych si mohla dát dort za každý cvičení, to už by bylo vo něčem jinym. Hugo mi ale slíbil, že ze mě udělá stroj zkázy a to by teda stálo za to!
"Dvě hodiny sem držela dietu a víte, co sem ztratila? Dvě hodiny života."
- Bertha Stuffy
